Horečka není žádná nemoc, i když zachvátí celý organismus a celý jej ovlivní. Dítě je bojovné a chce přijmout boj s hrozbou z vnějšího světa (bakterie, viry apod.) a změřit s ní své (obranné) síly. Toto horko bitevní vřavy je v zásadě dobré a je možné jen ve zdravém organismu, který ještě dokáže mít horečku a který je v přeneseném smyslu připraven přijmout boj o život. Změřit své síly s narušiteli, zničit je, vnitřně uvařit, spálit tyto problematické narušitele a nastolit opět rovnováhu v těle, to je cílem, jehož chce naše tělo dosáhnout horečkou. Při chronických onemocněních jako například u alergiků a pacientů s oslabením imunity či rakovinou většinou horečku v předběžném průběhu jejich nemoci nenajdeme. Již i moderním dětem, které jsou dnes téměř od narození častovány očkováním, antibiotiky a dalšími potlačujícími opatřeními, již velmi záhy chybí tato známka zdravé obrany. Nedostává se jim této vitální reakce a tím nedozrává jejich imunitní systém a není připraven bojovat a vypořádat se s narušitelem, není tedy schopen přirozeně bránit své tělo.
S každým stupněm horečky se zdvojnásobuje výkon imunitního systému a každá horečka trénuje tento systém k pozdějšímu nasazení. Aktivní obranyschopnost těla proti bacilům je proto důležitým školením na cestě k samostatné, svébytné a životaschopné osobnosti.
Výše horečky je ralativně vedlejší. Důležitější je, zda dítě dostatečně pije a zda vylučuje prostřednictvím moči, potu a eventuálně i stolice, zda hovoří a vnímá, když se na ně hovoří, zda dokáže spát, uvolnit se a regenerovat. Ani teploty nad 40°C nejsou obecně nebezpečné, je-li dítě pečlivě sledováno. V tomto případě by ovšem byla na místě odborná pomoc zkušeného homeopata. Péče však může být zapotřebí již od teploty 38,5 stupně. Kvalita horečky je důležitější než její kvantita.
Neměli bychom dělat práci za svůj imunitní systém, protože jej tím oslabíme a připravíme jej o trénovanost a ve vážném případě pak nedokáže zareagovat přiměřeně. Jak děti, tak i rodiče se musí naučit snášet určitou míru frustrace, než imunitní systém získá své potřebné zkušenosti.
Rodiče se tím způsobem mohou naučit důvěřovat samoléčícím schopnostem dětského organismu a jen z povzdálí směřovat proces jejich dozrávání v duchu starého lékařského pravidla medicus curat, natura sanat ("lékař léčí, příroda uzdravuje").
Podpůrná opatření:
* Kojenci a batolata mohou v noci spát v lůžku nebo alespoň v ložnici svých rodičů, aby prožívala jejich blízkost a lásku.
* Dítě by mělo být nabádáno ke klidné zábavě nebo udržováno v klidu tím, že mu rodiče budou číst nebo vyprávět pohádky či jiné příběhy.
* Žádné jasné světlo, hlasité zvuky (televize, rádio, MP3 přehrávač apod.), doteky jen na přání dítěte.
* Nikdy nechodit ven. Přizpůsobení organismu vnější teplotě vyžaduje potřebnou energii. Nepřehřívat místnosti, také ovšem nevětrat do průvanu. Provádět pouze každou hodinu tzv. nárazové větrání na 5 minut, při němž je dítě zachumláno do teplé přikrývky.
* Nekoupat. Při příliš suché horkosti a nebo při nedostavující se kožní vyrážce může být celé tělo otíráno k podpoře vylučování vlažným slaným vodním roztokem.
* Nabízet větší množství pití. Čaj z lipových květů a z květů černého bezu s trochou medu podporují pocení a povzbuzují vylučování jedů prostřednictvím pokožky. Můžeš však dítěti nabídnou i zředěné ovocné šťávy. Hlavní je, aby dítě pilo.
* Postit se, jen však na výslovné přání dítěte, jinak mu poskytuj lehkou stravu s menším obsahem bílkovin, popřípadě úplně bez nich.
* Podporuj spánek dítěte, ať už se jedná o kteroukoliv denní dobu.
Z knihy Nemoc jako řeč dětské duše
R. Dahlke, V. Kaesemann
* * * * *
Je to velmi inspirující kniha, a jsem ráda, že jsem ji dostala od svého bratra a jeho ženy k narozeninám. Dříve jsem u dětí při horečce postupovala "klasicky" farmaceutickými prostředky. Všichni to známe, prtě má vysokou horečku, tak přispěcháme s nějakým sirupem od horečky. Horečka začne klesat, ale za tři hodiny už je zase vysoká, ale co teď, další sirup můžeme dát až za další tři hodiny. Tak šup, čípek do dupky, jen ať se ta horečka srazí. Horečka začne opět klesat, ale nejpozději po třech hodinách je zase vysoká, tak vše opakujeme dokolečka dokola, dva tři dny, než to nejhorší přejde. Pravdou ale je, že to neustálé klesání a stoupání horečky, je pro dětský organismus mnohem horší, než stejná teplota, byť je hodně vysoká.
Teď už medikamenty při horečkách nepoužíváme. Pravdou je, že naši kluci nemívají horečky příliš často, ale když už se u některého z nich horečka vyskytne, necháme ji projít. Dáváme maximálně vlažný obklad (teplotní šok ledovým obkladem není žádoucí) na čelo, a zvyšujeme příjem tekutin. Vysoká horečka u nás většinou trvá jeden den, popř. noc, záleží, kdy to celé propukne, a pak už sama klesá. Při extrémní teplotě nad 38°C je dobré udělat vlažný zábal na zápěstí a kotníky, aby se trošku ochladily hlavní toky tepen. Ale k tomu jsme se zatím nedostali. Zatím jsme to zvládali s chlazením čela. A máme vyzkoušeno, že průběh nemocí je kratší, než když jsme horečku cíleně sráželi medikamenty...


