close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Nová škola...

23. října 2014 v 21:22 | Petty |  Můj svět....
Naši kluci mají za sebou téměř dva měsíce v nové škole, a já musím říct, že je to paráda. Když jsme doma řešili přestup na jinou školu, měla jsem hromadu strachů, jak to budou kluci i my zvládat, když budou dojíždět téměř na druhý konec města... Mé obavy však byly naprosto zbytečné.
Kluci jsou moc rádi, že jsme tento krok uskutečnili. Nikdy jsem zatím své děti neviděla tak spokojené ve spojitosti se školou. Dojíždění autobusem zvládají naprosto skvěle, mladší syn dokonce chce, aby ho z družiny vyzvedával brácha :). Mají teď o trošku víc zodpovědnosti, ale mám pocit, že jim to jen prospělo.
Když srovnám situaci na minulé škole a na té nynější, není dne, abych se sama sebe neptala: "Jsou to opravdu naše děti?"
Vojta vždy chodíval ze školy smutný a nešťastný, málem v depresi, jednak z učitelů, druhak z toho, že se s ním skoro nikdo nechtěl bavit, neměl téměř kamarády. A dnes? Má plno kamarádů a dokonce kamarádek, za kterými jezdí kolikrát i odpoledne zpět ke škole. Jeho spolužačky dokonce mně posílají žádosti o přátelství na facebooku. Tomu ale zrovinka nerozumím (přece jen už jsem starší ročník, a za nás místo sociálních sítí byly klepače, kde jsme se scházeli na živo...), a vůbec nevím, co s tím mám dělat. Přidat do přátel, či ne?
Když se zeptám co ve škole, dostanu standardní odpověď: "Všechno dobrý, mamko." Nestandardní ovšem je, když mi Vojta každý den líčí, jak ho ten učitel, nebo ta učitelka pochválili. Kolikrát už je mi to docela podezřelé, ale moje radary na lhaní zůstávají v naprostém klidu, tak mi nezbývá nic jiného, než z toho mít radost.
Filda je ve škole také spokojený, ráno v pohodě funguje, neřešíme ani ranní nevolnosti, ani "nechtění" do školy. Přesto, že to má trošičku komplikovanější, protože oproti spolužákům je velmi pozadu v angličtině (na minulé škole ji měli sporadicky, jen když jim vyšel čas), a také si zvyká na nový způsob psaní. V první třídě psal klasicky psacím, ale teď přechází na Comenia Script. Snaží se vše dohnat a natrénovat. Já, coby rodič, jsem trošku v "Jiříkově vidění" z jeho paní učitelky. Po zkušenostech minulých jsem měla problém uvěřit, že i s učitelem se dá domluvit běžnou řečí. Koukám, jak nic není problém, o všem se dá mluvit, kdykoliv se dá napsat mejl, aniž bych na odpověď čekala min. 3 dny, a aniž by odpověď byla strohá. Také povzbuzení ze strany učitelky ke psaní dalších e-mailů, v případě jakéhokoliv problému či nejasností, pro mě bylo velkým překvapením.
Shrnuto a podtrženo, ukazuje se, že jsme se vydali lepší cestou a to je velmi povzbuzující. Někdy mám sice pocit, že bych sama sebe nakopala do zadku, že jsem se k tomuto kroku neodhodlala dříve. Přece jsem někde v hloubi duše cítila, pochyby. Jelikož sebepoškozování nikdy k ničemu dobrému nevede, řekla jsem si, že udělat za vším hódně tlustou čáru bude lepší, než jít zpět. Naštěstí většina chyb, kterých se v životě dopustíme se dá napravit. Ostatně, totéž radím svým dětem, nepatlat se v minulosti, soustředit se na přítomnost a na mnohem lepší budoucnost....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama