close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Štrúdlování...

19. listopadu 2014 v 21:17 | Petty |  Tvořeníčko...
Mladší syn má zítra v družině takovou povedenou akcičku:


Super akce pro zaměstnané matky (mimochodem, právě se mi peče sedmý a osmý štrúdl...). V práci jsem skončila ve čtyři odpoledne, nasadila jsem sprinttempo pro malého do družiny, ještě se honem stavit do potravin, a dalším sprintem na autobusovou zastávku, abychom se synem zjistili, že nám autobus ujel před nosem. Deset vzácných minut stepujeme na zastávce. Snažím se toho času využít a vynutit si u rozumbrady nějakou dohodu ve stylu "hned, jak přijdeme domů, tak..."
"....se hned převlečeš, uděláš úkoly - skoro samostatně, nachystáš si batoh, a pak mi můžeš pomoct s pečením štrúdlů...". Synáček slibuje, a něco do toho mudruje, ale to už tak úplně nevnímám, protože už myslím na to, aby se dílo zdařilo, snad ten recept z internetu bude dobrý a neudělám si zítra ostudu...
Toto rychle uteklo, autobus už je tady. Je to jen můj dojem, nebo se ta cesta dneska nějak vleče? Je to jasné, může za to řidič, dnes se s tím nějak courá, na někoho se to přece svést musí. Myšlenku na to, že jsem jen přehnaně nervózní a netrpělivá, když vím, co mě ještě čeká, rychle zaháním. Řidič jako viník je naprosto dostačující, proč do toho tahat ještě sebe, ne? Konečně vystupujeme. Nasadila jsem sprint číslo tři, a to dost z prudka, protože malý za mnou popobíhá, až se mu kšiltovka na hlavě třepetá. Hlavou mi bleskne další rychlá myšlenka ve stylu zpomal, když se uštveš teď, nevím, kdo ty štrůdly upeče...
Hurá jsme doma. Dohoda uzavřená na zastávce vzala za své hned, co za námi zaklaply dveře bytu, a co jsem málem zašlápla naší mini fenu srnčího pinče, která stále nechce pochopit, že se v naší malé chodbičce nemá plést pod nohama.
A je to tady. Malý začal s tím, že má hlad, žízeň, a v neposlední řadě musí kak.... . To chce klid, zhluboka dýchej, vždyť už ráno stálo za prd, a prd se vleče celý den, proč by to na večer mělo být jiné, že? Všechny procedůry jsou za námi, a konečně v kuchyni na stole roztahujeme úkoly, kruciš, zrovna dneska je i písanka říkám si, no co už, dnešek si prostě užiju se vším všudy (mimojiné i s bolavými zády a bolestí v uchu, asi stárnu nebo co, nějak se sypu...). Posadila jsem malého, už značně zpruzeného a unaveného k písance s tím, že už si začnou loupat jablka. Dobrá organizace práce je přece základ. No...
....naivitu bych dnes mohla fakt rozdávat...po třech řádcích to vzdávám s vidinou toho, že úkoly budem psát asi do noci. Ale vážně to nemá cenu, když pomalu za každým slovem synáček skáče od stolu a hlásí se do služby, že musí nutně pomáhat. Zavelím tedy, ať učení sbalí, že prvně napečeme, a úkoly doděláme pak, snad to přežiju ve zdraví...
Uvědomuji si, že už ani nezvládám ony rychlé "mimochodem" myšlenky. Horečnatě vymýšlím práce, které může prďola dělat, aby přitom co nejméně škodil. Jsem šikovná, docela se mi to daří, a práce nám jde hezky od ruky, no paráda, třeba to nebude tak zlé, říkám si. Sem tam se objevilo "okno", kdy jsem nemohla zrovna nic dělat, hurá podařilo se mi malého školáka přesídlit do obýváku ke stolku, kde celkem bez řečí dopsal úkoly. Samozřejmě ne najednou, ale vždy když jsme měli náhodou nějaký prostoj, tak psal a počital. Ještě že tak, jinak bych na dnešní blogování mohla zapomenout, úkoly bychom dělali asi ještě teď...Honem nachystat batoh na zítra do školy, staršímu synovi večeři, malý už ani večeřet nechce, z toho věčného uždibování jablek, těsta, a ulizování cukru (si myslí, že o tom nevím, tak to ale není, všechno vím, jen už nemám sílu protestovat a zakročit) už ani večeři nechtěl.
Nemůžu tomu uvěřit, za pět minut osm jsem hotová s dětma, což je obvyklý čas, tak je to v normě. Štrúdly se dopékají, kuchyň je taky z nejhoršího venku, jen trošička nádobí ještě zbyla, a já, já jsem málem na odpis, totálně hotová...
Tak jsem si řekla, že už si vážně potřebuji na chvíli hačnout, a kam jinam než k pc, tak jsem se o ten dnešní stres den s vámi podělila. Tak snad si to zítřejší štrůdlování v družině užijeme.... Tak dobrou...

Bylo jich opravdu osm, ale je jasné, že jsme museli vzít taky vzorek Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama