Téměř všichni od nás z práce loví kešky. Z počátku, když se o tom holky bavily hleděla jsem jako blázen, jakou řečí to mluví. Pak už mi to nedalo, a nechala jsem si to všechno vysvětlit. Hned na to jsem si uvědomila, že jsem před delší dobou viděla v televizi reportáž o této celosvětové zábavě. Navrhla jsem mému muži, že bychom to mohli taky zkusit. Hned jsme se zaregistrovali, stáhli si aplikace do mobilů a vydali jsme se na první lov...
Normálně nás to chytlo, a nyní už lovíme při každé volné chvilce. Ten, kdo tohle vymyslel měl opravdu "shůry dáno"... Podle mě, je to naprosto geniální nápad. Krabičky s "poklady" poschovávané všude kde se dá, ve městech, v přírodě, atd. O každém místě se člověk dozví i nějakou zajímavost či údálost, která se na daném místě odehrála, tudíš je to i vzdělávací zábava, což je vždycky plus. Nejhezčí na tom všem je, že je to zábavné pro celou rodinu, bez rozdílu věku jejích členů. Další plus vidím v tom, že díky geocachingu ze mě přestává být pecivál... Ač nerada, musím přiznat, že sport pro mě opravdu není. Vše mě baví na chvíli nebo vůbec ne. Když už, tak mám raději dynamičtější záležitosti, jako třeba zumba. Na tu jsem nějakou chvíli chodila, a dosti mě to bavilo, měla jsem ze sebe i lepší pocit, že konečně dělám něco pro sebe, přece propocené tepláky a tričko jsou dobrý důkaz, no ne? Dokonce jsem pozorovala i počínající zpevňování svalů, především tedy na nahou, což bylo taky fajn. Pak se nám ale změnila situace doma, a já musela začít šetřit, a začít řešit důležité a nedůležité výdaje. Chtě nechtě skončila zumbulka v těch nedůležitých. Pak sice přišlo zlepšení situace, ale taky na sto důvodů, proč už se nemůžu k zumbě vrátit. Párkrát jsem si zkoušela zacvičit jógu, jen tak se sousedkou doma, ale ta mě nechytila vůbec. Nicméně je to taky pěkná zabíračka, i když to tak na první pohled ani nevypadá. Hlavně, když koukáte na nějaké dvd s jógou - to musí být přece hračka, vždyť ti lidičkové ty figury dělají jen tak mimichodem...jj, pak to člověk zkusí, a zjistí, že většinu těch figur není schopný udělat ani na 80% dobře :)
Ale to jsem trošku odbočila. Se sportem jsem zkrátka na štíru. Jediné, co mi vážně nevadí je chůze. Zvládám i delší tůry bez problémů, střídání tempa od vycházkového až po "skorotrysk" v pohodě. Jenže na nějaké tůry v pracovním týdnu není čas, a mnohdy ani o víkendu ne. Stále se něco musí. Buď doháním domácí práce, které prostě v týdnu nestihnu (z různých důvodů), nebo se vyvrbí nějaká oslavička, návštěva atd. A když už konečně výjde chvilka a řekneme si, že dáme nějakou procházku či výlet - okamžitě vyvstane problém - vymyslet KAM!
A tady je další geniálnost geocachingu. Vždy máte nějaký cíl, kam směřovat a kam dojít. Doma si vytypujeme, které kešečky chceme ulovit a dle toho naplánujeme trasu. Hned je to plánování jednodušší, a najednou i ty domácí práce tak nějak ztratily na důležitosti, vždyť ono se to nějak stihne večer nebo..... prostě někdy....
S mužem jsme zjistili, že spousta kešek se nachází do 1 km od našeho domu. To je naprostá paráda. A víte proč? Proto, že se můžeme vydávat na lov třeba při večerním venčení naší Niki a to klidně každý večer i v pracovním týdnu. Normálně bychom se večer váleli u telky, po nějakém filmu či seriálu by můj muž vyvenčil Niki (Já večer nechodila, protože vždy na večer je mi tak hrozná zima, a prostě přinutit se jít ven - to nešlo. Jen zcela ve vyjímečných případech, když měl muž odpolední jsem se doslova přinutila jít venčit, aby on už po práci nemusel.) A jak je to teď? Žádná televize, tak nějak po osmé vyrazíme vycházkovým krokem, pokecáme si parádně, protože nám do každé věty neskáčou kluci, pohledáme kešku, někdy taky nenajdeme kešku a jdeme domů. Kluci už někdy i spí, když se vrátíme, takže pohoda klídek, tabáček, a zase ten dobrý pocit ze sebe samých, že jsme se zachovali zdravěji a místo gaučingu vyrazili ven. Myslím, že si můžeme dovolit být na sebe trošku hrdí, co říkáte?
A dokonce včera u nás bylo fakt škaredě, přes den několikrát vydatně lilo, a ani večer se to netvářilo, že by chtělo přestat, a přesto jsme se rozhodli, že vyrazíme "na lov". Pro mě už to byl vrchol překonání sebe sama, protože déšť opravdu nesnáším. Ale říkala jsem si, že alespoň budeme úspěšní, protože všichni budou v takovém počasí zalezlí doma u seriálů tak všechno půjde hladce. Zapomněla jsem ještě podotknout, že u lovení kešek vás nesmí nikdo z obyčejných lidí (mudlů) načapat. Proto jsem se odhodlala i v tom hnusném počasí vyrazit ven.
Nebudete tomu věřit, ale neulovili jsme ani jednu ze dvou vytypovaných keší, protože se všude motalo i v tom dešti plno mudlů!!! Domů jsme dorazili totálně promočení, Niki jsme museli pořádně vyutírat ručníkem, božátko nesnáší vodu, a chvili se s námi ani nebavila, za to, že jsme ji nechali tak zmáčet. Ale co, příště se určitě zadaří lépe, chuť do hledání nám ta včerejší promáčená epizoda naštěstí nevzala.
Lovu zdar!



